Křečové žíly: Příběh paní Ivety
Paní Ivetě je 56 let. Má štíhlou postavu, ráda jezdí na kole a cvičí pilates. Má dvě děti a pracuje jako laborantka v lékárně, kde je většinu času v pohybu. V její rodině mají téměř všichni křečové žíly. Po dvou dětech své nohy neřešila, ale když se k metličkám na stehnech přidaly noční křeče, na konci dne nebo po delším výletu otoky v oblasti kotníků a objevily se větší křečové žíly, rozhodla se zajít za praktickým lékařem. Ten ji odeslal k cévnímu chirurgovi.
Životní osud paní Ivety nebyl lehký. Před deseti lety si nahmatala v pravém prsu bulku, která postupně rostla. Diagnostika ukázala zhoubný nádor, takže kromě operačního výkonu ji čekalo ozařování a chemoterapie. Od té doby chodí na pravidelné kontroly a dělá si samovyšetření prsu.
Po nebolestivém ultrazvukovém vyšetření u cévního chirurga podstoupila paní Iveta operaci křečových žil. Zákrok proběhl bez komplikací. Několik týdnů byla na neschopence, nosila kompresní punčochy, nohy odlehčovala a zvedala na měkkou podložku, odpočívala. Zhruba tři roky poté přišly komplikace v oblasti prsu a její život se obrátil zcela naruby. Několik let tedy dolní končetiny neřešila, i když si všimla, že se jí objevují nové křečové žíly na levém lýtku a pigmentové změny v oblasti kotníků.
Osm let po operaci křečových žil vyhledala paní Iveta cévní poradnu opět. Po onkologické stránce již byla stabilizovaná a v pořádku, takže se mohla soustředit i na své nohy. Cévní chirurg doporučil pěnovou sklerotizaci. Jednodenní zákrok, po kterém mohla jít druhý den do práce, ale musela dodržovat doporučení – nosit stehenní kompresivní punčochy, užívat léky – venofarmaka a denně provádět žilní gymnastiku. Paní Ivetka se měla po zákroku dobře. Sportovala, chodila do práce, nepociťovala bolest v levém bérci, esteticky její noha vypadala mnohem lépe, jenom ji trápily metličky. Ale protože neměla moc času, další vyšetření odkládala. V letních měsících pro vysoké venkovní teploty přestala nosit kompresní punčochy a už se k nim nikdy nevrátila. Protože se jí celkově ulevilo, dobrala doporučené léky a pro další si nepřišla. Doplňky stravy určené pro léčbu chronického žilního onemocnění, které mohou pacienti najít v lékárnách, pro jejich nepodložené zdravotní účinky, lékař nedoporučil. A tak čas běžel. Tři roky po posledním zákroku na bérci se konečně objednala do flebologické poradny. Na otázku, proč si nepřišla pro lék na předpis, když mívá občas noční křeče a po delší fyzické zátěži nebo na konci dne bolesti nohou, nedokázala sama odpovědět. „Vlastně nevím, proč jsem si už pro ten lék nezašla, když mi pomáhal. A punčochy se mi nechce každý den navlékat, protože mě to zdržuje a je to velmi namáhavé.“
S paní Ivetkou jsme vše probraly. Metličky jsem doporučila řešit kapalinovou sklerotizací, ale až po cévním vyšetření. Prošla si už operací žil, následně pěnovou sklerotizací, onkologická léčba měla také zcela jistě vliv na cévní systém, a tak jsem trvala na řádném cévním vyšetření. Paní Iveta souhlasila a rozhodla se, že bude plně respektovat doporučení lékaře. Opět měla doporučenou kompresní punčochu, lék, který má vliv na žilní systém a má protiotokové, protibolestivé, protizánětlivé a mnohé další účinky, a také dostala kontakt na Žilní poradnu (www.zilniporadna.cz), kde jsou důležité, a hlavně aktuální informace o chronickém žilním onemocnění.
Paní Ivetě jsem ukázala, jak jednoduše punčochy navlékat, aby se ráno nezdržovala, a domluvila se s ní na odstranění metliček. Vysvětlily jsme si, že pokud opět přestane nosit kompresní punčochy, užívat lék a nenajde si čas na žilní gymnastiku, díky které dochází ke správné činnosti žil, a tedy nebude dodržovat všechna tato preventivní opatření, za pár měsíců se potkáme opět.
Příklad paní Ivetky svědčí o tom, že i poté, co pacienti podstoupí operační výkon, je důležité dodržovat režimová a preventivní opatření. I po operačním výkonu s námi naše žíly žijí dále, takže pokud se v rodině vyskytují členové, kteří mají toto onemocnění pojmenované, nebo mají viditelné známky žilního onemocnění, a přidají se k tomu další rizikové faktory – např. nadváha, obezita, dlouhé sezení, nebo stání, nedostatek pohybu, s velkou pravděpodobností dojde k recidivě křečových žil a výskytu nových metliček. Ale nejde pouze o to, co vidíme. To klíčové se odehrává na žilní stěně a žilních chlopních. Žíly vedou odkysličenou krev směrem k srdci, tedy proti gravitační síle. A právě náš životní styl a genetická zátěž mohou vést k tomu, že žilní stěna postupně ztrácí svoji pevnost, chlopně se od sebe oddalují, odkysličená krev se zcela nevrací zpátky k srdci, ale částečně se vrací do spodních části nohou, kde se postupně tvoří otoky, hromaděním odkysličené krve vznikají pocity těžkých a unavených nohou, objevují se noční křeče, dochází ke změně kvality kůže, ta je suchá, méně elastická, až se může objevit bércový vřed. To je poslední stadium chronického žilního onemocnění, které vede k výraznému snížení kvality života, protože léčba je zdlouhavá a obtížná.
Z příběhu paní Ivety se může poučit každý, kdo mívá otoky nohou, nebo pociťuje výše popsané symptomy. Pokud navštívíte lékaře, ten rozhodne, jedná-li se o chronické žilní onemocnění, nebo je příčina jiná a doporučí vám správnou kompresi, předepíše lék, který prokazatelně na základě mnoha vědeckých studií pozastaví progresi onemocnění a uleví od symptomů, a také doporučí vhodné cviky a režimová opatření. Samozřejmostí by mělo být vyšetření na cévní ambulanci.
Jsem velmi zvědavá, jestli se paní Iveta sama ze svých zkušeností poučila a bude dodržovat vše doporučené. Chronické žilní onemocnění je celoživotní, má progresivní, tedy zhoršující se charakter, a proto by jeho léčba měla být včasná, kontinuální a kombinovaná. Jenom tak je možné zaručit, že se od nenápadných metliček nedostaneme do stadia bércového vředu a trvalých změn jak na žilách, tak na kůži a v podkoží.
