Bolest u nehojících se ran

Hojení chronických ran, jako jsou bércové vředy, je dlouhodobá záležitost a pacient s takovým hendikepem často svádí souboj i s trvale přítomnou bolestí, která snižuje komfort života nemocného.

Bolest je individuální projev organismu a lidmi je velmi odlišně vnímána. Intenzita negativního bolestivého prožitku je ovlivněna jak psychosociálními faktory, mezi které řadíme věk, pohlaví, kulturní prostředí ve kterém jedinec vyrůstal, duševní stav a vzdělání, tak faktory environmentálními. Zde hraje důležitou roli denní doba provádění úkonu a prostředí ve kterém pacient bolestivou proceduru podstupuje.  Proto bolest nelze hodnotit jinak, než podle informací získaných od pacienta.

Je třeba myslet na to, že vnímání bolesti má vždy svou tělesnou i duševní složku. V praxi rozlišujeme několik typů bolesti. Nejzákladnější dělení je na bolest akutní – krátkodobou a bolest chronickou - dlouhodobou. Za chronickou bolest se dá považovat vystavení pacienta bolestivému podnětu trvajícímu déle než šest týdnů. V případě chronické bolesti dochází k změnám vnímání bolesti na úrovni centrální nervové soustavy, vzniká takzvaná paměť bolesti, díky které pacient nereaguje již na bolestivé podněty adekvátně, ale jeho vnímání bolesti bývá velmi často zesílené.

Intenzita vnímání bolesti se přímo podílí na snížení kvality života nejen pacienta, ale i jeho blízkých. Snižuje schopnost nemocných spolupodílet se na léčbě a dodržovat léčebný režim. Při prožívání bolesti dochází k vyplavení stresových hormonů do organismu, a ty mají za následek špatné krevní zásobení  drobnými cévami v okrajových částech krevního oběhu. Špatné prokrvení periferie  vede k nedostatku výživy tkání, a ty následně ztrácí schopnost hojení.

Z uvedených skutečností je zřejmé, že v žádném případě není vhodné bolest podceňovat a dlouhodobě neřešit. A zvláště důležité je to právě u bércových vředů.

Snížení bolesti v souvislosti s ošetřováním rány lze docílit několika způsoby. V případě, že se jedná o bolest spojenou s převazy, lze ji zmírnit nejen podáním léků před převazem, ale i výběrem vhodného krytí na ránu. Ve vědeckých pracích zaměřených na vnímání bolesti související s převazem byla jednoznačně prokázána souvislost mezi typem použitého krytí na ránu a vznikem bolesti. Uvádí se, že nejvíce bolestivé jsou převazy při použití tzv.  hydrokoloidního krytí (nejznámější např. Granuflex), případně krytí s obsahem běžného akrylátového lepidla, nebo medu. Naopak nejméně bolesti udávali pacienti, kteří použili krytí s kontaktní vrstvou na ránu z měkkého silikonu se Safetac technologií (např. Mepilex XT). Je prokázáno, že tyto obvazové materiály mají vliv nejen na snížení bolesti, ale také na množství nejrůznějších léků proti bolesti, které pacient musí konzumovat.

U materiálů se Safetac technologií je také daleko menší riziko poškození okrajů rány rozmokváním, které umí být také velmi bolestivé a zpomaluje a komplikuje hojení. Jestliže dochází k delšímu vystavení okolí rány působení exsudátu (tekutiny vytékající z rány), je velké riziko vytvoření bolestivého ekzému a rozšíření rány.

K vysoké bolestivosti rány dochází také v případě, že je v ráně přítomna infekce, protože jedním z hlavních příznaků probíhajícího zánětu je právě zvýšení bolesti. Mezi další příznaky probíhající infekce v ráně patří zarudnutí okolí, otok, porušení funkce, zvýšená teplota jak v místě rány, tak celkově a přítomnost vysokého množství zapáchajícího exsudátu (tekutiny vytékající z rány). Zde je nutné použití antiseptického krytí (Mepilex Ag, Melgisorb Ag). Po zvládnutí infekce v ráně dochází obvykle i k snížení bolestivých příznaků.

Bolest může být způsobena i primárním onemocněním, které vyvolalo i vznik rány. Tady se obvykle neobejdeme bez zmírnění bolesti pomocí léků, ale také dodržování režimových opatření naordinovaných lékařem - kompresivní terapie, dostatek pohybu a vhodná odpočinková a úlevová poloha hrají ve snížení bolesti nemalou roli i když efekt těchto opatření nemusí být okamžitý.

V současné době je k dispozici celá škála možností a přípravků na zmírnění bolesti. Je pravdou, že pacient trpící bolestí je špatně léčený pacient. Informace o přítomnosti bolesti by se nikdy neměly podceňovat z důvodu rizika vzniku dalších zdravotních komplikací a také z důvodu obtížnějšího hojení ran. Ne vždy je však nutné zasahovat léky a zatěžovat organismus nemocného další medikací, mnohdy stačí změnit  krytí na ránu, případně zavedení vhodných režimových opatření.